PEPeTí Pohádky o mašinkách začínají; tato je spíše seznamovací a historická.

06.11.2011 23:41

Začneme tou první, představovací.

Nebojte se, kolejnice, vždyť jste moje pomocnice, nebojte se přece tak, přeletím Vás jako pták!

(Jan Čarek, Veselá Mašinka)

 

Kolín - Praha. Nebo Jindřichův Hradec - Dačice?

 

Chcete i k nám nahlédnout pod pokličku?

Vítá Vás PEPeTo.

Jsme rádi že jste tady, pojďte dál - pozor, tady je točna v Lužné, nešlápněte mu, prosím, na to... Co si dáte k pití?

A co hudbu? Máte rádi Amélii z Montmartru? Ne? Tak Erica Claptona? Křesťana? Buena Vistu? Wabiho Rosu na kolejích?

Tak.

Tak jak už píšeme v profilu, začalo to nenápadně tím, že jsme chtěli pro syna (Pe), vláčkomilce dvouletého, pořídit nějaké doplňky ke kolejišti. Kolejí jsme měli mraky (až přímo bouřkové, žádné beránky), mašinek a vagónů taky, ale aby to nebylo furt to samé – výhybka výhybka rovná rovná... co dál?

A zjistili jsme to, co každý, tedy že výběr je... výběr je.... výběr je. Ale ne pro nás. Asi jsme esteticky náročnější, asi máme jiné představy o stylizaci a abstrakci adekvátní věku dětí, asi máme jiné představy o čistých tvarech a barvách, o rozvíjení fantazie bez zbytečných detailů... asi nás architektura naučila vidět věci od dřeně a nikoli od šlupky.

No dobrá, zpět k věci.

 

 

Chtěli jsme tedy sestavit Posázavský Pacifik... a udělali jsme první plstěnou lesní kolejnici – Klínec. Pak přišla na řadu lesní kolejnice se vsí a hospodou – Bojov nebo Bojanovice nebo občas podle potřeby Měchenice, kde má plovárna krásné okolí, krásnější než bazén v Praze 4 Podolí.. No a pak už to byl první dárek, pak další, pak toto a tamto, pak období testování prototypů, do kterého se zapojil velmi aktivně nejmladší člen PEPeTa (To) a přelézal koleje tam, zpět, žmoulal, klekal na ně, kousal... a pak rozehrávání všech možností ztvárnění, výroba šablon, testy lepidel, výroba lisů na míru... neumíme dělat věci polovičatě, naštěstí, tedy alespoň P... E by nabídla nejraději hned loni už ten Klínec, ale to už je holt souhra protikladů :).

 

No a jak to tedy vzniká?

Nejprve pořídíme kolejnice samozřejmě. Na výběr jsou dva systémy, i když stačil by jen jeden – jsou kompatibilní. Ovšem někdo nerad plasty... a někdo zase má všechny ostatní s plastovými zámečky a proč mít každý pes jiná ves, že... takže je na výběr celodřevěná a plastová verze.

 

 

Dále vybíráme materiál... asi podle nálady? Hýření barevných puzzle versus pečlivé prošívání do noci? Asi.

Může to být plsť – filc, nikoli ruční výroby – zatím – v mnoha barvách. Buď tenký pro vícevrstvé aplikace s prošitím, nebo tlustý a k němu výseky z toho tenkého, nebo taky přírodní vlněný...

Zásoby máme slušné, barvy nás baví. Plsť má výhodu v téměř neodstranitelnosti z kolejnice. Dobře se hned (Vaší rukou) vrací do původního tvaru po zalehnutí. Trochu se umolousává a hůře se čistí – doporučujeme jemně mnout vlažnou vodou s mýdlem.

 

 

Anebo to může být pryž, moosgummi, která je jasně barevná, přímo zářivá, vydrží opravdu skoro všechno, po zalehnutí potřebuje pár hodin na navrácení do původního tvaru (Vaší rukou a vlastní nezmaří vůlí :)), čistí se houbičkou na nádobí s trochou jaru... jen není taková vopravdická, přírodní a tradiční :).

 

 

Po výběru materiálu a kolejnice začne samotná výroba – řezání, děrování, prošívání, sesazování, úpravy, opravy... už v té době tušíme, jak se bude výsledná kolej jmenovat, nějak si to asi nese sebou. Vždycky máme pocit, že jsme tamtudy už někdy jeli...

 

 

Pracovní prostor je organizován podle hesla...: ...inteligent zvládne I chaos”. A zvládáme... ale z toho asi nic neplyne, že?

 

 

Hotová aplikace je následně odnesena ke slepení do sklepení.

Tam je aplikováno atestované lepidlo pro dětské hračky (náš To je živým důkazem), kolejnice upnuta do lisu a celoplošně slepena. Nejedná se tedy o stisknutí prstíky, které by jistě také drželo, ale časem tu zátěž spíše nevydrželo... Čekáme 24 hodin, až vše opravdu zatvrdne, následuje kontrola, očištění případných vyteklých kapiček lepidla, další kontrola... abyste to měli čisté a neupatlané.

 

 

A poslední fáze, taková milá... je orazítkování každé hotové kolejnice zespodu, abyste I příště věděli, kam jít pro podobnou a rozeznali ty pravé Pepetí.

 

 

No a pak vyfotit, uchránit před naším mašinfírou (Pe), uchránit před kocourem v nepropustném obalu... až do doby, kdy si na ni na fleru kliknete a my Vám ji na přání dárkově zabalíme, dodáme nějaký kolejářův dáreček a...

...a pak už jen čekat, až se budeme třeba moct kochat nad fotkou z Vašeho Podomácího Pacifiku.

Zpět